Ekonomická analýza zálohování nápojových obalů v České republice
Jiřina Jílková

Česká republika stojí v současné době před rozhodnutím, zda zavést zálohy na jednocestné nápojové obaly (PET lahve a plechovky) do nástrojového mixu politiky nakládání s odpady. Tým IEEP zpracoval v roce 2008 podle zadání Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP ČR) studii, která se zabývá ekonomickou analýzou zálohování – konkrétně tím, jaké příjmy a náklady by takový systém v podmínkách České republiky generoval a kdo by v reálné ekonomice byl jejich nositelem. Systém záloh na jednocestné nápojové obaly by přitom měl odpovídat parametrům systému ve Švédsku. Cílem studie nebylo diskutovat výhody a nevýhody zálohování jako takového ani srovnávat tento nástroj s alternativami.

Za účelem recyklace obalů byl v České republice vytvořen systém tříděného sběru využitelných složek komunálního odpadu (tzv. barevné kontejnery). Úspěch tohoto systému dokumentuje skutečnost, že již v současné době jsou plněny kvóty stanovené pro recyklaci obalových odpadů definovaných jak obalovou směrnicí EU, tak zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech. Zejména tříděný sběr plastů (vč. nápojových obalů) vede v současných podmínkách k recyklaci 44,3 % všech plastových obalů uvedených na trh (což je největší podíl v Evropě). Na druhé straně v případě tříděného sběru kovů zatím nebyl z nákladových důvodů vytvořen odpovídající sběrný systém (v současné době tak spotřebitelé v případě kovových odpadů využívají buď soukromých výkupen kovů nebo sběrných dvorů).

Systém záloh na jednocestné nápojové obaly v minulosti implementovala řada zemí v rámci Evropské unie, ale byl zaveden i v USA či Austrálii. Cíle těchto systémů jsou: a) zvýhodnit opakovaně použitelné nápojové obaly oproti jednocestným z důvodu nižší environmentální příznivosti posledně jmenovaných nápojových obalů, b) zvýšit míru využití (resp. recyklace) jednocestných nápojových obalů na společensky akceptovatelnou míru, c) vyřešit problém s volně pohozenými odpady, jichž jsou nápojové obaly (a především jednocestné nápojové obaly) součástí.

Hlavní náplní činnosti řešitelského týmu byla analýza nákladů a příjmů systému záloh v podmínkách České republiky. Za tímto účelem byl vytvořen vícekriteriální optimalizační model, který vychází z následující optimalizační úlohy: modelovat parametry systému, jež při různé míře recyklace (80, 85 a 90 %) minimalizují náklady systému záloh na jednocestné nápojové obaly, resp. optimalizují bilanci mezi příjmy a náklady systému. Pro formulaci jednotlivých prvků systému jsme vyšli ze švédského modelu záloh na jednocestné nápojové obaly. Mezi klíčové prvky systému proto patří výrobci (resp. dovozci), obchodní jednotky, spotřebitelé a provozovatel systému. Všem těmto prvkům systému vznikají v souvislosti s účastí na systému záloh specifické náklady a příjmy, které jsou dále definovány.

Analýza nákladů se zabývá především náklady, jež vznikají ve fázi výkupu nápojových obalů obchodním jednotkám v souvislosti s manipulací s nápojovými obaly (výkupní automaty resp. manuální výkup), dále pak přepravní náklady od obchodních jednotek do meziskladů, manipulace s nápojovými obaly v meziskladech, resp. ve sčítacím a třídicím centru a náklady na vybudování potřebné infrastruktury.

V rámci modelu jsme vyhodnotili parametry ( vstupní proměnné), které se nejvíce promítají do celkových nákladů systému v podmínkách České republiky ( výstupní proměnná). Jedná se především o míru vratnosti nápojových obalů od spotřebitele do obchodní sítě, roční spotřebu PET lahví, stupeň automatizace samoobsluh, počet výkupních automatů v systému a náklady na nákladní auto v systému přepravy.

Model byl vytvořen pro dvězákladní varianty vstupních parametrů:

1. Varianta I, která vychází z parametrů definovaných členy řešitelského týmu IEEP;
2. Varianta II, která modifikuje model dle úpravy vstupních parametrů definovaných zástupci MŽP ČR.

Obě varianty se odlišují především počtem obchodních jednotek zapojených do systému, podmínkami manuálního výkupu, četností obsluhy obchodních jednotek zajišťující svoz vybraných nápojových obalů, zohledněním stavebních úprav, otázkou využívání čtecích zařízení menšími obchody, počtem výkupních automatů pro jednotlivé typy obchodu, počtem meziskladů a počtem nápojových obalů v systému.

Výsledkem analýzy jsou konkrétní výpočty celkových nákladů a příjmů (a následně rozdílu mezi těmito dvěma čísly – tzv. bilančních nákladů). Tyto bilanční náklady se v případě varianty I pohybují mezi 1,9–3,1 mld. Kč v závislosti na předpokládané míře vratnosti zálohovaných obalů (80, 85 nebo 90 %). V případě varianty II se bilanční náklady pohybují mezi 1,4–2,4 mld. Kč. Čím vyšší je vratnost nápojových obalů do systému, tím vyšší jsou bilanční náklady. To je dáno na jedné straně snižováním příjmů z nevybraných záloh, které je vyšší než přírůstek příjmů z prodeje druhotných surovin, a na druhé straně růstem nákladů, které je třeba vynaložit na dosažení vyšších měr vratnosti.

Diskusi výsledků analýzy, zvolených parametrů a popis použitého modelu obsahuje samotná plná verze studie „Ekonomická analýza zamýšleného systému zálohování nápojových obalů v České republice“, jejíž finální verzi má MŽP ČR od února 2009 k dispozici. Studie si v souladu se zadáním nekladla za cíl učinit jednoznačný závěr, zda zavést nebo nezavést systém záloh na jednocestné nápojové obaly v České republice. Podařilo se jí však vyčíslit značnou nákladnost zavedení systému záloh (ve srovnání s dosaženými efekty) v českých podmínkách.